Kopírák - !!! VŠICHNI PROSÍM ČTĚTE !!!

28. dubna 2009 v 20:14 | Thragar
Zdravím vás přátelé, právě jsem se po půl roce přihlásil na svůj blog. Ze začátku jsem byl potěšen protože jsem viděl všude samé nové komentáře. Jenomže nadšení ze mne za chvilku spadlo... někdo se za mě vydával a psal na ostatní blogy. Kdyby psal aspoň slušně tak mně to nevadí, ale na některých dokonce nadával a urážel což mě moc naštvalo. Proto se všem MOC omlouvám za toho šmejda který to udělal.

For Thragar (kopírák) : Jestli máš potřebu psát na ostatní blogy a dělat všude reklamu tak si založ vlastní blog a nepohoršuj tak můj blog !!!
 

Profesor a blbec

14. srpna 2008 v 22:22 | Thragar |  Vtipy
Ve školní jídelně si přisedne student k nerudnému profesorovi a ten říká:
"Prase si nezaslouží, aby sedělo s labutí."
Student se zvedl s odpovědí: "Tak já letím."
Čímž samozřejmě profesora namíchl a ten se rozhodl, že mu dá zabrat u zkoušek.
Bohužel pro něj, student na vše odpověděl bezchybně.
Proto mu dává poslední otázku: "Kdyby jste si mohl vybrat ze dvou pytlů, v jednom by bylo zlato, ve druhém rozum, který by jste si vybral?"
Student po chvíli řekne, že by si vybral ten se zlatem. Profesor vítězoslavně:
"No vidíte, a já bych si vybral ten s rozumem."
Student neváhá: "Vždyť jo, každý si vybere to, co mu chybí."
Profesor už je tak vytočený, že na studentův test napíše BLBEC a pošle ho pryč.
Student odchází, aniž by se podíval na hodnocení a za chvíli se vrátí s připomínkou:
"Pane profesore, vy jste se mi tu sice podepsal, ale nenapsal jste žádnou známku….."

Strejda Libor

10. srpna 2008 v 21:39 | Thragar |  Vtipy
Učitelka zadala svým žákům 5. třídy úkol. Zjistit od rodičů příběh s ponaučením na konci. Druhý den ve škole děti vyprávějí své historky.
Katka říká : Můj tatínek je farmář a chová slepice kvůli vejcím. Jednou jsme je v košíku vezli do obchodu na předním sedadle, když v tom jsme nabourali, košík vyletěl a vajíčka se rozbila. " A ponaučení?", ptá se učitelka.
"Nedávej všechna vejce do jednoho košíku.
"Dobře", říká učitelka, teď Lucka.
" Naše rodina má taky farmu. Ale chováme slepice kvůli masu. Měli jsme jednou tucet vajec, ale vylíhlo se nám jen 10 kuřat. A poučení je - nepočítejte slepice, dokud se nevylíhnou.
" To je pěkný příběh", říká učitelka,
"Pepíčku, jaký máš příběh ty?"
"Ano paní učitelko, můj tatínek mi řekl příběh o strýčkovi Liborovi. Strýček Libor byl s paragány v Kosovu a jeho vrtulník to jednou dostal. Musel nouzově přistát na nepřátelském území a jediné co měl byla láhev Slivovice, kulomet a mačeta. Než dopadl na zem, vypil lahev Slivovice, aby se nerozbila a pak přistál přímo mezi stovkou povstalců. Zabil jich 70
kulometem než mu došly náboje, potom zabil dalších 20 mačetou než se mu zlomila čepel a zbytek zabil holýma rukama."
"Svatá dobroto", zděsí se učitelka, "a jaké ponaučení ti tatínek řekl z tohoto hrůzného příběhu?"
"Neser strejdu Libora, když je nalitej."
 


!!! Upozornění !!!

9. srpna 2008 v 20:51 | Thragar |  Reklamy
Tady pište reklamy ! Ne že je uvidím u nějakého jiného příspěvku... děkuji :-)

Simpsonovi ve filmu

7. srpna 2008 v 20:47 | Thragar |  Filmy
A je to tu, největší animovaná pecka letošního léta dorazila už i do našich kin. Žlutí čtyřprstí Simpsonovi patří k jedné z nejznámějších a nejoblíbenějších seriálových rodin, o čemž svědčí i jejich hvězda na chodníku slávy v Hollywoodu. Po svých bezmála čtyřech stech seriálových epizodách si vykročili i do světových multiplexů a napáchali škody hodné velkého měřítka filmového plátna.

Zlí jazykové se nás dávno před uvedením filmu snažili zastrašit řečmi typu: "Bude to jen blok čtyř seriálových dílů po sobě", "Fórky budou ohrané a sebrané z jednotlivých epizod". Také se strachovali o to, jestli se Groening vyhrabe z křeče a unylosti posledních sérií, které neměly zrovna tu nejlepší odezvu. Jako fanoušek Simpsonů můžu říct, že čtyři (dobré) díly po sobě by mi vůbec nevadily, že fórky byly možná některé vypůjčené a ne až tak překvapivé, ale kino se stejně zmítalo v dobré a uvolněné náladě. A spekulace o tom, že tvůrci budou pokračovat v nedobré tradici posledních sérií, byly neopodstatnělé a film je snadno vyvrátil.

Filmové Simpsony bych charakterizoval jako jeden díl natažený do větších rozměrů. Tvůrci inzerovaných 87 minut mě zpočátku lehce vyděsilo, ale když naběhly závěrečné titulky, tak jsem si připadal, že v kině sedím teprve půl hodiny. Děj (říkejme tomu z nedostatku jiných výrazových prostředků děj, protože popravdě to byla lavina skečů) odsýpal, nenudil a až na občasnou přehnanou filmovost některých záběrů (rozumějte záběry na větší scenérie, podmalované hudbou - to do Simpsonů prostě nepatří) to byla parádní zábava, u které mi občas na hlavu lítal vyprsknutý popcorn ze zadních řad. Hudbu jsem bohužel během filmu takřka nevnímal a obešel bych se bez ní (úvodní Green Day ovšem měli úspěch) a spokojil se s tou klasickou seriálovou. Graficky nám Simpsoni trošku povyrostli a bylo použito přeci jen o něco málo více než klasický dvojdimenzionální formát, ale v celku to nepůsobí nijak zvláštně a nepatřičně.

Lehkou výtku bych měl k nemožnosti zvolit si titulkovanou verzi (nevím jak jinde, ale Špalíček, ani Olympia ji ve mnou vybraném čase nenabízeli), protože bych si dal asi repete a porovnal rozdíly s českým dabingem. Ten byl kvalitní jako vždy, i když největší ovace by si podle mě zasloužila němá Maggie. Při vzpomínkách na její vražedný pohled na opičku nebo zlostný na Homera se ještě stále usmívám. Možná škoda, že díky překladu uniklo pár fórků, ale i tak tam zůstalo pár výmluvných obrazových jako například "EskiMoe's" (Eskamácké U očka), kterého jsem si všiml na Aljašce (ano, Homer s rodinou se dostali daleko za hranice rodného Springfieldu).

Jako celek ale Simpsonovi ve filmu nelze hodnotit nijak jinak než kladně, protože každý jejich fanoušek i nefanoušek si z kina odnese porci nefalšované žluté zábavy. Léto v kinech nám začíná napravovat pošramocený dojem nepovedených trojek, jsem za to rád. A rozhodně by nebylo na škodu pohrát si s nápadem dvojky nebo titulu Futurama ve filmu.
Hodnocení : 90%

Jedním dechem

Simpsonovi dokazují, že 2D není ani zdaleka mrtvý formát a s přehledem trumfují kolosální filmové triky za miliony dolarů.

Útěk do divočiny

7. srpna 2008 v 20:44 | Thragar |  Filmy
Hollywoodský bouřlivák Sean Penn vždy platil spíš za skvělého a respektovaného herce, než za výjimečného režiséra. Přesto však po vzoru svých slavných hereckých kolegů s režijní stoličkou koketuje rád a přibližně v pětiletých intervalech vypotí nějaký film. Ať už jsou horší (Křižovatka smrti - opravdu ne ta s Jackie Chanem), průměrnější (Přísaha) či povedenější (Vyvrhel), neopouští Penn svůj styl, daleko za hranicemi konvence, a krom výběru zajímavých zápletek, rád experimentuje i se stylem vizuálna.

Pro svůj nový film Útěk do divočiny zvolil Penn látku, inspirovanou skutečným příběhem jistého mladíka, Chrise McCandlesse. Kdybyste se Chrisovi svěřili s tím, že toužíte po velké kariéře a kupě peněz, jistě by vámi pohrdal. Talentovaný mladík plný ideálů, který právě ukončil školu se známkami, které by ho dostaly i do učeben Harvardské univerzity, má daleko jiné plány. Chce zažít totální svobodu. Téměř všechny peníze ze svého studijního fondu pošle Chris na dobročinné účely a zbytek spálí. Po totálním oproštění od věcí, se vydává uskutečnit svůj sen, dobrodružný výlet na Aljašku. Kde jinde by nekonečnou svobodu pro svou duši měl hledat. Než bude moct svůj sen uskutečnit, uběhnou dlouhé dva roky. Dva roky, za které prošlape velkou část Severní Ameriky, navštíví Mexiko, potká lidi, kteří mu částečně rozumějí a on rozumí jim. Najde dokonce část svého štěstí, ale přes všechny okolky jeho život směřuje pouze k jedinému cíli ...

Penn se chopil nevděčného tématu s nejlepším možným úmyslem a přes dvě hodiny dlouhý film o hledání míru v duši, "zpochopitelnil" pro tolik lidí, kolik jen je možné. Filmově-skutečný příběh, který se v mnohých srdcích může stát kultem, se také bude propírat v rovině opačné - "Bože, ten kluk musí být (lidově řečeno) magor." Na to, sebrat se, oprostit se od materiálního vlastnictví a vydat se do neznáma, člověk totiž potřebuje dost dobrý důvod. Objasňování těch Chrisových, Penn přibližuje komentářemi mladší sestry hlavního hrdiny ("Chris posuzoval sám sebe i lidi kolem, extrémně přísnými morálními zákony."). Tyto segmenty, logicky, zobrazují Chrisovo mládí. Druhé straně mince patří uskutečnění dobrodružné cesty do srdce zamrzlé aljašské přírody. Rozstřípkovatělé prolínání časových období výborně udržuje divákovu pozornost. Co však víc, Penn nabízí velký prostor k otevření divákovi fantazie - netočí film pro sebe, ale pro diváka. Přes všechny tyto okolnosti nejspíš pro některé zůstane hlavní hrdina bláznem, pro jiné snílkem. Po "prožití" epického dobrodružství se o něm ale nejspíš bude přemýšlet (doufám) jen v dobrém, možná bude pro některé impulsem ("Když něco v životě chceš, napřáhni se a chyť to.") - a nemusí to být zrovna cesta na Aljašku s batohem a gumáky.

Chválit bych Útěk do divočiny mohl v dalších třech odstavcích. Já se to pokusím trochu shrnout a zkrátit. Velkým plusem je rozhodně dobrý scénář, který má na triku taktéž Sean Penn. Z filmové postavy, inspirované skutečným příběhem, totiž dokázal udělat skutečnou, živou bytost. Repliky Chrise v podání Emila Hirsche vůbec neznějí hloupě, a to i přes nízký věk herce i postavy. Hlavní hrdina, ač se snaží působit nenaivně, naivní je a aby dospěl tam, kde je konec jeho cesty, musí toho prožít víc než dost - odtud také rozdělení do 4 období. Pennovi se zkrátka z těch největších hollywoodských klišé podařilo klišé neudělat, a i když tak někdy situace vyznívá, hloupé to není ani omylem. Když k tomu dobře zafunguje chemie mezi herci, není co řešit.

Mladík Emile Hirsch, který je až neuvěřitelným příslibem do budoucnosti, pro film hodně obětoval a svou rolí žil do poslední kapky. Filmem o délce 140 minut projde, proběhne, projede, propádluje a proplave bez jediného zaškobrtnutí. Hirsche skvěle funguje ve všech aspektech příběhu a dokáže se výrazně doplňovat s dalšími kolegy. Především epizoda hlavního hrdiny, ve které naváže vztah se stárnoucím mužem, který psychicky strádá dlouhé roky kvůli ztrátě rodiny, je herecky velmi výrazná, na čemž má lví podíl Hal Holbrook. I dále je herecká sestava poměrně nabitá, i když se v úvahu vezme, že ze tří čtvrtin se jedná o one-man show Hirsche. Jména jako William Hurt, Marcia Gay Harden, či Vince Vaughn jistě potěší nejednoho diváka. Další rozměr Pennovu vizuálně "nabušenému" a přesto ne dravému filmu dodává výborná kamera a hudba. Ani nevím, na co mám pět ódu dřív. Kamera je často velmi nápaditá a velkoplošné záběry Aljašky, nebo třeba pouště jsou oku i srdci lahodící. Hudba na druhou stranu skvěle sekunduje příběhu a její styl se dokáže změnit z minuty na minutu. Klidně bych si dokázal vysvětlit případnou oscarovou nominaci, která ovšem nepřišla :-)

Útěk do divočiny je jako filmová balada. Penn dokáže být hravý a najednou bez okolků ničit iluze a přetavovat "pohodovou" situaci na sebe-destruktivní hříčku osudu. Protože nechci prozradit nic víc, než kolik musím, v tomto bodě zastavím. Jediné co mohu doplnit, je procentuální doporučení návštěvy kina. Pokud vás recenze oslovila, z filmu budete mít 1000násobně lepší pocit :-)
Hodnocení : 90%

Jedním dechem

Chtěl jen poznat definitivní svobodu. Osud měl však jiné plány.

Testík xD

7. srpna 2008 v 19:45 | Thragar |  Testy
!! Pozor !! Pořádně tě to vytočí!
Jeď dolů po tečkách...
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Moc se nerozmýšlej! Na otázky musíš odpovědět do 10 vteřin!!
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Are you ready?
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
1. Zúčastníš se maratonu. Předběhneš druhého. Kolikátý skončíš?
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Odpověděl jsi že na prvním? Zpackal jsi to. Když Předběhneš druhého, vezmeš mu jeho místo a budeš druhý ty! :-)
Jdeme na další otázku, ale nerozmýšlej se dlouho!
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
2. Předběhneš posledního. Na kolikátém místě jsi teď?
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Pokud tvoje odpověď zněla předposlední, tak jsi to zpackal znovu!
Přemýšlej! Jak můžeš předběhnout posledního? Když běžíš za ním tak on nemohl být poslední!
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Ok. Zkusíme tohle:
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
3. Máš 1000 korun. Přidej 40 a ještě 1000, teď ještě 30 Kč, další 1000 Kč, nyní 20, ještě 1000 a nakonec 10. Kolik ti vyšlo?
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Vyšlo ti 5000?
Smůla, ale správná odpověď je 4100! Zkus si to znovu v klidu s kalkulačkou:
*Máš 1000 korun. Přidej 40 a ještě 1000, teď ještě 30 Kč, další 1000 Kč, nyní 20, ještě 1000 a nakonec 10. Kolik ti vyšlo?*
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
4. Máš poslední pokus:
Otec Evy má 5 dcer:
1. Kach
2. Kech
3. Kich
4. ???
5.Kuch
Jak se jmenuje 4. dcera?
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Řekl jsi Koch? Dneska ti to nějak nemyslí... 4. dcera se jmenuje Eva... Přečti si znovu otázku!
*Evy otec má 5 dcer:
1. Kach
2. Kech
3. Kich
4. ???
5.Kuch*
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Tak co? Měl jsi aspoň 1 dobře?

Anketa : Který žánr filmů se vám nejvíce líbí ?

7. srpna 2008 v 19:09 | Thragar |  Ankety
Další anketa :-) Hlasujte prosím podle pravdy...

Indiana Jones a království křišťálové lebky

7. srpna 2008 v 13:47 | Thragar |  Filmy
Každý z řady nedávných návratů nějaké té akční modly 80. let vedle silného závanu nostalgického opojení vždycky přišel i s vlastním receptem, jak se po tak dlouhé dovolené věrnému divákovi zase úctyhodně představit. John Rambo si před svým velkým comebackem idylicky rybařil na samotě u lesa, McClane zase žehlil pochroumané vztahy s nechápavou rodinou. Vedle toho spoutaného Indianu Jonese vytahuje uprostřed pouště banda po zuby ozbrojených komoušů z kufru auta a hází s ním o prašnou zem. Události následujících několika málo scén, ve kterých klíčovou roli sehrají nafukovací panáci, banda digitálních syslů a lednička, pak ukazují, jak se takový návrat dělá po celých devatenácti letech.

Ano, devatenáct let od premiéry posledního dílu slavné dobrodružné trilogie jsme museli čekat na čtvrtou porci. Devatenáct let si Indyho stvořitelé George Lucas a Steven Spielberg stěžovali na nedostatek potřebných prostředků, především pak kvalitního scénáře. Je ale příběh čtvrtého Jonese s podtitulem Království křišťálové lebky opravdu tak výjimečný, a stálo za to kvůli němu celá ta léta odmítat spoustu jiných (mimo jiné i z per světově uznávaných režisérů Franka Darabonta nebo Chrise Columbuse)?

Přestože filmy o Indianu Jonesovi nikdy nestály na spletitých narativních kotrmelcích nebo nečekaných pointách, příběh zaměňující atmosféru dobrodružných seriálů 30. let za éru mánie science fiction let padesátých nám do začátku zrovna moc krve nerozproudí. Právě naopak: ze zápletky, kterou si tvůrci vycucali z prstů právě skrze směřování americké popkultury dané doby, by některým jonesologům mohla vzácná tekutina v žilách ztuhnout (v pozadí jakého "náboženství" bude Indy operovat tentokrát, zjistíte už ze startu a jestli to neskousnete tam, další vývoj událostí v čele se závěrečnou scénou pro vás bude na překousnutí o to horší).

Ale ani u následujícího dění, kdy se k Indymu nově přidá načesaný frajírek s tváří Shii LaBeuofa a přikládá ruku k dílu teenagerovskými bonmoty a s Fordem lehce načrtává některé prvky žánru buddy movie, se nějaké gradace nedočkáme. Přelézání z motorky do auta a pak zase zpátky druhou stranou za plného silničního provozu do atmosféry žene svěží nádech poctivého Spielberga. Fakt, že červená linka z klasického záběru na mapu světa se tentokrát omezuje pouze na americký kontinent, úsměvně koresponduje s Indyho pokročilým věkem. Ovšem skutečně ryzí esenci toho, na co jsme tak dlouho čekali, si scénář nechává až pro druhou polovinu filmu, kde právě kontinualita paradoxně ustupuje do pozadí.

Tehdy se Indy chápe své čerstvě nalezené rodinky a v patách se Stalinovou favoritkou Cate Blanchett, jejíž východoukrajinský přízvuk je stejně ostrý jako rapír za pasem, startuje starosvětskou akcí a vtipem napumpovaný závod přes hory a doly, džungle, útesy a vodopády a oprašuje starý dobrý koncept "Indy skočí na auto a během dvaceti minut vyřídí celou armádní kolonu" (přestože s šedesátkou na krku už potřebuje výpomoc od většího počtu postav). Naplnění konečné extáze návratu největšího dobrodruha všech dob by tak nakonec mohl čeřit snad jen ten přehršel digitálních efektů a, jak už jsem říkal, pro mnohé diváky i kontroverzní finále.

Ale přestože jsem si spoustu věcí asi představoval jinak a spousta Spielbergových vizionařin se pro mě minula účinkem, u závěrečných titulků mě při vzpomínce na předchozí Indyho příběhy zaplavil slastný pocit zadostiučinění. Tady už mi prostě žádná slova nepomohou, protože u Království křišťálové lebky nemáte jinou možnost, než do toho tajfunu, který kolem sebe za ta léta čekání rozpoutalo, prostě skočit po hlavě a pak počkat, jestli na vás zavane zrovna ten větřík, na který jste čekali. Na mě tedy zavál; až mi to sfouklo klobouk z čela.
Hodnocení : 90%

Jedním dechem

Indiana Jones se vrátil. Sem tam sice upadne, ale za těch 27 let své existence už stihl přijít na spoustu kliček, které ho v mžiku zase postaví na nohy.

Rambo: Do pekla a zpět

7. srpna 2008 v 13:45 | Thragar |  Filmy
Sylvester Stallone platí za jednu z největších akčních hvězd 80. let, pro někoho je dost možná největší akční modlou vůbec. Na vrchol ho katapultoval dobrosrdečný boxer Rocky a o několik let později propůjčil svůj obličej další legendární postavě, vietnamskému veteránu Johnu Rambovi. Když Stalloneovi někdy kolem roku 1990 začali odrůstat diváci, dokázal ještě vzdorovat a jeho horolezecká výprava v Cliffhangerovi a kočkování se s Wesley Snipesem v Demolition Man, mu zajistily nějaký ten pátek na výsluní navíc. Po Denním světlu, D-Toxu nebo třeba Formuli se zdálo, že Stallone chtě nechtě bude muset svaly pověsit na hřebík a odejít na zasloužený odpočinek. Koneckonců, v mnoha státech by jistě uvítali guvernéra, který by si s Arnoldem nezadal, že...

Jenže … Před necelým rokem Stallone vzkřísil Rockyho, vydělal nějaké peníze a hlavně se o filmu po světě mluvilo celkem dobře. Avšak pomyslný katapult zpět do "hvězdnějších" výšin mohlo potvrdit až Rambovo znovuzrození, které se začalo rýsovat nedlouho po boxerské derniéře. John Rambo se ve svém prvním dobrodružství ukázal jako hodně zajímavá postava a spíše než akční film byla První krev psychologickým rozborem válečného hrdiny, který se neměl kam vrátit. Nastavovaná dvojka s trojkou už se rovnaly adrenalinovým masážním řežbám, kdy Rambo musí někoho vysvobodit a ten někdo uvízl na místě, horším než je peklo.

Čtvrtý díl, českými kino distributory nevtipně pojmenován - Rambo: Do pekla a zpět, si vzal část příběhu z druhého, část ze třetí dílu a taktně přidal pár ingrediencí, aby se neřeklo. Začátek filmu, jako by trojce Ramba z oka vypadl. Jen hlavní hrdina nežije mezi mnichy a nejde zachraňovat svého nejlepšího přítele. Starý dobrý John žije v Thajsku, snaží se smířit se svou minulostí a nejraději by na okolní svět úplně zapomněl. Jednoho dne za ním přijde skupinka snažící se dostat do barmské vesnice, která je jen tak mimochodem v centru válečné zóny. I přes všechna Rambova varování ho přesvědčí a s jeho pomocí se na místo dostanou. Zanedlouho se všichni do jednoho stanou zajatci brutální vojenské jednotky, a ačkoli se jim na pomoc vydává skupina žoldnéřů, Rambo nezůstane stát mimo.

Těm, kteří by si ještě nestačili dát dohromady dvě a dvě, možná pomůže ještě jedno vodítko - v Barmě je džungle. Ale prohlásit o čtvrtém Rambovi, že se jedná o pouhý předěl dvojky, by bylo až příliš nekonkrétní. Džungle se dá vysvětlit tou nejjednodušší možnou cestou a už v jednom z prvních dílů se o tom zmínil plukovník Trautman: "Pro Ramba je ta divočina tam venku domov." Hlavním rozdílem oproti minulosti je výpomoc, které se hlavnímu hrdinovi dostává. Od dob, kdy John všechno řešil sám, uplynulo už kolem dvaceti reálných let a i když po příběhové stránce není známo, jak dlouhý je interval mezi posledním a soudobým filmovým dobrodružstvím, týdny a měsíce to nejspíš nebudou.

Už podruhé by se mohlo zdát, že Rambovi křivdím a snad jsem ho i degradoval na předdůchodový věk. Od toho se budu snažit distancovat sdělením, že Stallone vypadá pořád hodně cool a v šedesáti lépe, než 70 % celé mužské světové populace. Už po první akční scéně, ve které se Rambo představil v "plné polní", jsem si říkal, jak by bylo blbý, dostat se tomu chlapovi pod ruce. A nejenže Stallone ve všech akčních scénách obstál, ale vypadá reálně a co víc, Stallone není Stallone, ale John Rambo. Jeho víceleté soužití s touto postavou možná není tak markantní jako v případě boxera Rockyho, ale i zdánlivého neherce ukazuje v lepším světle. Navíc se Stallonemu čím dál lépe dají věřit jeho dialogy. Bičem spráskaný starý pes přece musí o životě vědět víc než všechna štěňata dohromady. Téhle výhody si býl Stallone jako režisér, scenárista a hlavní hrdina v jedné osobě důkladně vědom.

Na Stalloneovi se po šestém Rockym dá ocenit, že se nesnažil nového Ramba točit pro stáda lidí od 13 do 100 let, ale pojal film spíše jako odkaz pro zasvěcené. Rambo by pravděpodobně v Americe vydělal víc, kdyby režisér tlačil film do příznivějšího ratingu. Jenže právě to, jak Stallone věci ukazuje, je asi tím nejzajímavějším. Usekané končetiny a bezlítostné zabíjení mas v nekompromisním podání sice city nezasáhne tak jako v jiných filmech, ale to známé mrazení v zádech se nejspíš dostaví a možná se na chvíli pozastavíte nad tím, jak to v necivilizovaných koutech světa může vypadat. Stallone navíc celkem dobře dokázal odvést pozornost od zřetele v neodpovídajících financích, které by asi chtěl, ale neměl. Nicméně komornější atmosféra prospěla prvnímu dílu a ani ve čtvrtém není na obtíž (pár klasických výbuchů se samozřejmě najde).

Po herecké stránce nový Rambo příliš nenabízí. Tedy samozřejmě, pokud vám nestačí napumpovaný charizmáč Stalloneho, který si zachoval tvář, celé to odtáhl a ještě při tom stačil vypadat hodně drsně a nebezpečně. Jen o málo více než nulovou pozornost na sebe asi strhne už jen Matthew Marsden, Julie Benz z televizního seriálu Dexter a Graham McTavish, vděčící za povšimnutí hřmotnému přízvuku. Ve filmu navíc není tak úplně jednoznačný záporák jako v předešlých dílech a pokud by se za něj snad měl brát velitel jednotky barmských vojáků, pak působí hodně špatným dojmem a zapamatováníhodný je jen jeho konec.

Nakonec asi takhle: pokud půjdete do kina na Ramba, nejspíš se nevrátíte zklamaní. Sice se nekoná žádný velký krok vpřed v charakterovém vykreslení hlavního hrdiny, ale Rambo stále ví co dělat, když se záchrana lidí strhne v pekelnou akční rej. Právě tohle poznání, že se od druhého dílu plochý charakter nepohne dopředu ani o píď, mi trochu kazilo celkový dojem z filmu. A opravdu hodně mi chyběla jedna taková maličkost, malý Rambovský trademark - zubatý nůž. Jako malí kluci jsme po něm všichni toužili, v každém dílu byl lepší a hezčí a ejhle, najednou nic. (Tohle rozhodně nemá co dočinění s filmařským hlediskem, ale pokud někde najdu Stalloneův e-mail, upozorním ho na možné dotáčky).
Hodnocení : 70%

Jedním dechem

Nejslavnější vietnamský veterán se vrací. Opět musí čelit smrti, aby pomohl zachránit nevinné lidi, tentokrát z pekla Barmské džungle.

Kam dál